Hudební zázraky a propadáky II. plus ohlédnutí za Febiofestem

Tož půlka roka je za námi, takže si uděláme malou rekapitulaci vyšlých novinek. K tomu přidám pár tipů z březnového Febiofestu a na nové seriály. A jako bonus pár knížek. A jo, žiju :D.

Zdroj: picgifs.com

Tenhle článek už mám rozepsaný někdy ze začátku června. Jen jaksi pořád nějaké změny, a to ještě nejsou u konci, v práci teprve začne frmol... Znovu. Ale to bych se k článkům nedostala snad už nikdy, tož nějak se začít musí.

Anastasia: Resurrection 7/10
Po více jak pěti letech (nepočítaje album coververzí z r. 2012) se Anastacia vrací tam, kde skončila. Album sice ukazuje, že se opět někam posunula, ale stále je to ona a její typický sprock. Na albu se opět texty nesou v duchu boje s nemocí (už po několikáté porazila rakovinu) a hudebně je to v podstatě to, na co jsme zvyklí. Jen by neškodilo trochu víc drajvu a pár kapek originality navíc. Ve sbírce mi album chybět nebude, ale když na ní dostanu chuť, asi si radši poslechnu bestofku Pieces of Dream. Tahle novinka je příjemná deska, ale žádné velké překvapení. Standard verze deset songů, deluxe pak patnáct. Tahle holka mi přirostla k srdci debutovým albem a hitovkou I'm Outta Love. I když třeba třetí řadovku Anastacia miluju a čtyřka mi přirostla k srdci hlavně díky pražskému koncertu, tak tenhle hit prostě nemá šanci nic překonat.

Paloma Faith: A Perfect Contradiction 6,5/10
Tahle Britka vtrhla do vod britského popu před dvěma lety s druhým albem Fall to Grace jako uragán a pro mě zůstává jednou z mých nejoblíbenějších desek. Třetí album je sice fajn, ale té skvělé kombinace svěžesti, různorodosti a zárověň konzistence sofomorního alba podle mě nedosáhlo. To už se mi zdá lepší debut. Album je konzistentní, ale chybí mu ta jiskra. Zatím mě moc nechytlo, ale šanci mu ještě dám. Zmíním Only Love Can Hurt Like This, která vám připomene Duffy (naprosto úžasný debut a s dvojkou, která tak nějak zašuměla, se po ní slehla zem), Just Can't Rely On You a z úžasné dvojky pak Agony, Picking Up The Pieces nebo 30 Minute Love Affair. Když si uvědomim, že jsem tuhle divnou pani šmahem odsoudila poté, co jsem ji viděla poprvé vystupovat jako totálně nudnou... Ach já bláznivá!

Sarah McLachlan: Shine On 8/10
Od téhle křehké víly jsme spíše zvyklí na melancholické nahrávky. Sarah vás zde však překvapí velkou dávkou hudebního optimismu, třeba v In Your Shoes. Ovšem z textů většinou dýchá smutno. Klasická Sarah, co vás dokáže zahřát na srdci, i kdyby zpívala o konci světa. Tady není nic moc co rozebírat. Sarah, i když spíše v pozitivnější podobě, i když spíše naoko :). Ze starší tvorby zkuste naprosto dokonalou Full Of Grace, pak třeba asi nejznámnějšího Angela nebo soundtrackovou hitovku Silence. Nevim proč, ale se Sarah se mi občas vybaví ještě tenhle song, který s ní nemá co dělat, ale mám ho s ní bůhví proč spojený. Alias to nej z filmového Sběratele kostí jsou závěrečné titulky s tímhle songem :).

Mariah CareyMe. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse 10/10
MC se po mateřské pauze zaplněné radostí z dvojčat vrací se čtrnáctou studiovkou a na tohle hodněkrát odložené album se čekat opravdu vyplatilo. Kombinuje tu nový zvuk, ale zároveň se i vrací ke kořenům, ať už k přelomovému Butterfly (1997) nebo k prvním albům. Nenajdete tu žádnou vatu, MC je ve své nejlepší hlasové kondici a to větší množství hostů vůbec nepůsobí rušivě. Najdete tu hodně R’n’B, nějaký ten pop, trochu hip-hopu, překrásnou cover verzi (od George Michaela) a jednu nádhernou gospelovku, která fanouškům přinese zimomriavky spojené se vzpomínkou na její začátky. Najdete tu balady i rádiové a klubové songy, prostě jedno z jejích nejlepších alb. A na deluxe verzi vás pak čekají bonusy v podobě Mary J. Blige a R. Kellyho. Jako velký fanoušek bez problémů napálím plný počet bodů, pokud se budu snažit být aspoň trochu objektivní, tak by to bylo devět. Nezlobte se na mě :).

 


Suzanne Vega: Tales from the Realm of the Queen of Pentacles 8/10
Suzanne vydala novou studiovku po sedmi letech a od trochu vznešenějšího Beauty & Crime se na novém albu vrací ke svému typickému zvuku kytary, perkuse a bicích. Přináší nám folkrock, na který jsme zvyklí, ale zároveň dokazuje, že stále zůstává inovátorkou, o čemž nasamplování 50 Centa rozhodně svědčí. Tahle paní to stále umí a její tvorbu si vždy ráda vychutnám. Na její pohodový koncert v Kongresovém centru ráda vzpomínám dodnes. A když mám náladu, pustím si kterékoliv z jejích alb, i když teď mám nej asi tyhle poslední dvě a pak tenhle akustický kompilační set. A samozřejmě tuhle nestárnoucí klasiku.

Beyoncé: Beyoncé 9/10
Pamatujete, jak jsem v prosinci psala, že můžeme rok uzavřít, že už nás nic nečeká? Haha :). V prosinci šokovala Beyoncé celý svět, když na iTunes vydala naprosto nečekaně a bez jakéhokoliv oznámení nové album. Toto album je výjimečné svou koncepcí i tím, že ke každému songu Beyoncé natočila videoklip. To už sice udělala u sofomorního alba B’day, ale k němu klipy natáčela a vydávala postupně, kdežto u této páté studiovky vychrlila do světa tento hudebně-vizuální umělecký počin, a nechala svět šílet. Ač hudebně album na první pohled nepřináší žádný vyčnívající hit, samo o sobě je velice konzistentní a spolu s doprovodnými videi je lahůdkou ve sbírce každého fajnšmekra. 

ABBA Gold (3CD) 8/10
Tahle švédská čtyřka slaví letos čtyřicet let od výhry v Eurovizi. Pokud toužíte po výběru toho nej, směle sáhněte po nově vydané bestofce, která nově vyfásla třetí cedlo s názvem B-Sides. Mně, jako pravověrnému fanouškovi tam pár songů chybí, ale já s kompletní diskografií můžu mlčet. Když si připlatíte dvě stovky, tak si můžete pořídit výběr The Albums, který obsahuje všech osm studiovek a devátou placku s bonusy.


ABBA: Waterloo (CD+DVD) 10/10
No a když jsme řekli A, musíme dodat i B. Všechny řadovky postupně vychází v deluxe verzi s dvdčky (už jsou venku všechny) a letos (díky výročí) došlo na jejich druhé album, na kterém si mimo bonusů v podobě hitovek ve švédštině, němčině nebo francouzštině, můžete vychutnat na bonusovém DVD i raritní vystoupení z různých TV show. Z těch na vás dýchne opravdová nostalgie sedmdesátých let. No a kdo ještě nezná mou souvislost s ABBOU, šup sem :).

OST: Only Lovers Left Alive 10/10
Tento skvěle mixnutý soundrack povyšuje Jarmuschův poslední melancholický kousek na naprosto úchvatný filmový skvost. Soundtrack dokáže obstát i bez filmu, ale s ním vám zážitek umocní. To se musí vidět, to se musí slyšet :).





Shakira: Shakira 8/10
Tahle kolumbijská stálice vydává své další anglické album po pětileté pauze a vrací se nám v plné síle. Její, eponymní, desátá řadovka je plná latinských rytmů, ale zároveň je směřovaná víc na mainstremové publikum. Občas tu slyšíte pop v jeho nejčistší možné podobě, něco málo country i disco hitů. Vše, po čem jen zatoužíte. Je to album zajímavé, i když na první pohled jsem ho šmahem odsoudila. Až delším poslechem, se mi dostalo pod kůži, ten potenciál je tam opravdu velký a Shakiru tu slyšíme v pozicích, na které jsme zvyklí u Suzanne Vegy nebo Alanis Morissette, ale vždy v kombinaci s někým jiným, napadá mě třeba Demi Lovato. Tohle album mě hodně překvapilo a ještě si ho hodlám pořádně vychutnat.

Kylie Minogue: Kiss Me Once 7,5/10
To australská diva si jede ve svém rytmu a její nové, dvanácté, album v podstatě navazuje na předchozí Aphrodite (2010). Je to příjemný dance-pop, ale Kylie své (pro mě) úžasné multiplatinové Fever (2001) nepřekonala. Ale album mi přijde různorodější, než bylo Aphrodite. Taková letní pohodovka s pár baladami, většinou s erotickým nádechem, jak je u Kylie zvykem. Pokud zatoužíte po ohromující Kylie, sáhněte po její orchestrální bestofce The Abbey Road Sessions (10/10)

Lily Allen - Sheezus 8/10
Rebelka Lily se vrací po dlouhé odmlce se třetím zářezem a ještě větším příklonem k popu, od původních rytmů ska, reggae a synthpopu. Tohle byste od ní asi nečekali. Ale rozhodně si nebere servítky a nahazuje jeden sarkasmus za druhým. Album je to rozjuchané, ale rozhodně ne bezduché. Tohle měla vydat Katy Perry místo té své průměrné nudy!



Tori Amos – Unrepetant Geraldines 9/10
Nezávislačka Tori se přichází se svěžím zářezem kombinujícím alternativní rock s barokním popem, klavírem a drobty muzikálových melodií. Zní to sice strašně, ale výsledekem je opravdu hodně povedené osobní album, na kterém se vrací k jádru své podstaty a přináší nám vybroušenou krásu, která ovšem nezní plánovitě.




TIPY Z FEBIOFESTU
Sice jsem jich pár nahodila na tlamoknize, ale jen tak povrchně, tak tady to máte s komentářem. Letošní Febiofest byl pro mě jako vždy jedinečným zážitkem, letos s příchutí rekordu shlédnutých filmů. Podělím se s vámi o své pocity a tipy na nejlepší filmy. Bohužel v některých případech nebude asi jednoduché DVDčka sehnat, ale jde to. Tenhle ročník se opravdu překonal, co do nabídky, variability, i počtu filmů… Už se těším na příští rok a ten opětovný týdenní maraton s minimem spánku přežiju. A ráda :).

Přežijí jen milenci - 10/10
Tohle byl můj třetí festivalový zářez a první Jarmusch. Z kina jsem odcházela naprosto oblouzněná, s naprosto nepopsatelnými pocity. Film hodně hluboký, ale zároveň vlastně i mělký. Buď si ho zamilujete, nebo ho prohlásíte za naprostou hovadinu. Tom s Hildou jsou dokonalou castingovou trefou a John Hurt je skvělou třešničkou na dortu. Moc filmů ve mně takhle silné pocity nezanechalo.

Nedospělí - 9/10
Italskou tvorbu vůbec nesleduju, ale tahle komedie mě pobavila, jako už dlouho nic. Aneb představte si, že vám přijde dopis, že maturitní zkouška celého vašeho ročníku nebyla uznána a vy ji musíte za pár týdnů složit znovu. Parta starých kamarádů se po letech setkává a zažívá nové zážitky na podkladě starých vzpomínek s inteligentním (ale i nedospělým) a zároveň svěžím humorem. Teprve teď, po dvaceti letech, začínají dospívat.

Život je úžasný - 10/10
Z tohohle filmu jsem měla pěkně oteklé oči a málem chytla rýmu. Atmosférou by se to dalo lehce přirovnat k Pelíškům, ale Poláci jsou víc sarkastičtí a zároveň veselejší. Příběh Mateusze, jemuž je chybně  diagnostikována mozková obrna a celý život je s ním zacházeno jako se "zeleninou", je natolik emotivní, že na něj asi do smrti nezapomenete. Přitom lehkost vyprávění očima Mateusze odbourává případnou těžkost a temnotu, která by vám nechala šrámy na duši.
Domov - 9/10
Tohle švédské hořkosladké romantické (nečekejte slaďárnu, je to i pro chlapy) drama festival vyhrálo a ač já bych asi cenu dala předchozímu tipu, tak tahle chuťovka by skončila minimálně v top pětce. Ona byla letos konkurence opravdu veliká. Příběh naprosto racionální, až asociální Lou, která zjistí, že její už dávno zesnulý dědeček právě zemřel a že má vlastně babičku a vydá se na pohřeb na venkov a poznává tam sebe samu, přinesl krásný zážitek nejen tomu švédofilovi ve mně. Následné Q&A s debutujícím režisérem  Hultem byly už jen příjemným bonusem.

Život je snadný, když zavřete oči - 9/10
Španělská road movie posazená do šedesátých let, do doby, kdy John Lennon natáčí ve Španělsku film a jeho velký fanoušek, učitel angličtiny, se vydá přes celé Španělsko, aby se s ním setkal. To ovšem nebude tak snadné a zda toho dosáhne, s malou pomocí od nových přátel, to zjistěte sami :).

Dom Hemingway - 9/10
Jude Law je totální zvíře! To co předvedl v téhle klasické britské gangsterce, kde v herecké smršti střílí jednu hlášku za druhou, vtipné situace ani nepočítaje, nemá obdoby. Brilatní, vulgární, citlivý sviňák s obřím egem vás nenechá chvíli odpočinout. I když ostatní herci na plátně září, Jude zde přímo exceluje. Tohle je černá komedie par excelence!

Noe - 3/10
Prosím tohle opravdu ne! Předem upozorňuju, následují spoilery. Ale tohle opravdu vidět nechcete, takže to nevadí. Vidět tohle v kině za normální ranec peněz, profackuju se. Na Aronofského málo divné, celkově pěkně blbé. Magický těhotenský test, rodící Hermiona (jo, to možná byl jediný zajímavý zážitek), psychotický Noe dostrkávající vlastního syna do role otcovraha, andělé vystylizovaní jako kamenožrouti, Noe jako ožrala válící se na pláži a Anthony Hopkins juchající nad objevenou borůvkou a následně se stavícím smrti s blaženým úsměvem (ano, našel jsem borůvku, můžu umřít). Jo a závěrečný titulek "Podoba se skutečným příběhem nebo postavami je čistě náhodná." Tohle bych dokázala zopakovat jedině v notně posilněném stavu. Skvělý potenciál přišel naprosto vniveč.
Cupcakes - 8/10
Přijde vám Eurovize jako trapná soutěž plná patosu? Už se na ni nikdy nebudete dívat stejně! Tahle izraelská komediální satira lehce křísnutá rodinným dramatem, hýřící barvami a optimismem vás nepustí, stejně jako ten milý song, který z hlavy jen tak nedostanete. A budete přemýšlet, jak vlastně vznikla hebrejština. Možná že smícháním němčiny a holandštiny :).


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - 10/10
Asi jste četli knížku. Mně ji trochu znechutila ta velká internetová masáž. Ale po shlédnutí filmu jsem pro ní hned druhý den běžela. No a zrovna tady nastal ten případ, kdy se výjimečně povedl lépe film, než kniha. Film je jeden nepřetržitý gag za druhým a vše dává smysl, nenudí a vy sotva popadáte dech. Kniha je hodně rozvláčná a řekla bych, že některé scény jsou i zbytečné. Ve filmu byly vypuštěny dvě velké pasáže a jedna byla úplně přepracovaná. Opravdu jeden z mála případů, kde neuškodilo filmové krácení, naopak. U knihy jsem se zasmála párkrát, u filmu neustále. Je to takový švédský Forrest Gump (šmrncnutý Švejkem). Akorát že lepší. V tomhle případě raději doporučím film. A pozor, momentálně běží v kinech :).


NOVINKY NA SERIÁLOVÉM NEBI
Moje překladatelská "kariéra" na Edně nabrala obrátky. Když už mám nějak od práce klid, tak jedu titulky. Yep, zavázala jsem se, tudíž mají přednost. Ale věřte, děsně mi chybíte!

Salem - 7/10
Další seriál, do něhož jsem se nechala zatáhnout :). A můj myslím první časovací počin. I když jsem měla před titulkáři vždy velký respekt, teprve teď plně chápu tu obětavost a klaním se před těmi, kteří tomu věnují roky. Přeložit titulky dokáže hodně lidí (ale zas opravdu dobře, to taky neumí každý), ale piplat se s nimi, to je teprve něco! Korekce vám může zabrat od cca dvou hodin do pěti (to už je ale extrém) a časování tak tři hodky až šest (jen FYI, korekce neznamená jen kontrolu pravopisu a časování jen tak zkusmo nahození, aby to nějak sedělo). Jeden díl tak trvá průměrně cca 8 hodin čistého času, ale záleží na míře vašeho OCD. A věřte, to moje se léty zvyšuje :D. Ale už k seriálu :). Hodně zajímavě pojaté téma salemských čarodějnických procesů. Díl od dílu se laťka zvedá a vy nepřestáváte zírat, s čím scénaristi dokáží přijít. Historické postavy na pozadí polofikce, skvělý casting a ty zvraty! Rozhodně mu dejte šanci. Ale upozorňuju, že bohužel ten velký potenciál se beze zbytku naplnit nepodařilo. Ale každopádně mám tohle svoje děťátko moc ráda :). A nejvíc asi interakce Johna Aldena s božím (vtípek :D) Cottonem Matherem.
Falling Skies - 9/10
No dobře, tohle není zrovna novinka, ale já se k ní dostala až koncem roku (aneb můj seriálový watch/wishlist stále nabobtnává a ne a ne splasknout; počítala jsem to nedávno, mam tam 100 (!!!) nových seriálů) a týdenní maraton třech sérií mě zanechal lačnou po dalších dílech. Těch se naštěstí už dočkali. Celkem reálný pohled na to, co by se stalo, pokud by tu přistáli mimozemšťani. Tahle postapokalyptická sci-fi nepatří mezi profláknuté trháky, ale rozhodně stojí za pozornost.


Dominion - 6,5/10
No dobře, tohle je tak trochu guilty pleasure. Je to taky moje dítě, ale přišla jsem k němu jak slepá k houslím. Tenhle seroš navazuje na film Legie, který moc dobré recenze tedy nesklidil. Ani jsem se k němu nedostala. Možná bych kvůli seriálu měla, ale na druhou stranu, nechce se mi :). Tahle letní minisérka má osm dílu a skončila minulý pátek, juchů! Mám volné pátky, na chvíli, než začnou zas Chirurgové :D.



Manhattan - 10/10
Tohle je moje nejnovější mimino :D. Tři díly a já jsem naprosto odvařená. No, i když to jsem byla i z prvního teaseru. A ty opening credits (od třetího dílu), ty jsou! Kdo máte rádi Mad Meny (jo, z těch jsem zatím viděla jen poslední sérku, z donucení :D, bo jsem je korektila, ale na ty další se chystám, ale bude to pěkná schizofrenie), zkuste to. Čtyřicátá léta, utajený projekt, lidská dramata a... fyzika! Ne, nebojte, moc tam toho neni. Kdyby mě teď viděli moji učitelé fyziky, urvali by mi ruce :D. Ale já si sehnala odborníka s věděckým vzděláním, takže žádný strach.

The Knick - 10/10
Tohle nám vyšlo teprve o víkendu. Ale! Clive Owen a Steven Soderbergh, to je už určitá záruka. Já toho snesu hodně, žádná krev mě nerozhází, Dextera miluju, ale tohle teda... Prvních pár minut a měla jsem z toho divnej pocit :D. Taková kombinace Boadwarlk Empire s príměsí Chirurgů :). Teda mínus ty vztahy :). Hodně zajímavé a možná vrchol sezóny, soupeří s Manhattanem.



KNIŽNÍ CHUŤOVKA NA ZÁVĚR
Tom Clancy – Cílená hrozba
No spíš varování, než chuťovka. Clancyho smrt mě loni hodně zasáhla. Jeho série Ryanverse patří mezi mé nejoblíbenější knihy, možná absolutně nejoblíbenější. Teď můžou nastat dvě možnosti. Buď prodá rodina filmová práva studiu kvůli penězům bez ohledu na dohled nad nimi, nebo naopak vznikne kvalitní (nejlépe seriálová) série těchto úžasných knih. Že by práva zůstala jen tak ležet, tomu se mi moc nechce věřit. Co se týče knížek, tam se konce obávat (bohužel?) nemusíme. Clancy už předchozích pár titulů napsal se spoluautory a bylo to znát (další dvě knihy jsou na cestě). Sice jsou to stále stejné postavy, stále stejný příběh, ale nejsem si jistá, jestli to stálo za to. Tenhle, v pořadí už patnáctý, díl nebyl špatný, ale prostě mi tam nějak chyběl mezidíl mezi touhle a poslední knihou. Líbilo se mi to, ale dožít se toho, jak jdou některé postavy do důchodu... Jinak jsem sice počítačově hodně založená a třeba Deaverovu Modrou sféru miluju, ale tady mi to počítačové téma úplně nesedlo. Já vím, svět se vyvíjí, je to logické, ale... Clancy píše dlouhé knížky, takže by nevadilo sem tam něco přidat. Jasně, teď to musí psát už jen Greaney, ale chyběla mi tam trochu větší historie postav a ty interakce taky nebyly zrovna super. Spousta nových tváří a nic o nich. Pár řádků navíc by neuškodilo a příběhu by to naopak hodně pomohlo a fanoušky nadchlo. Prostě tam chybí ten mezidíl. I když zase tahle knížka mi přišla mnohem víc čtivá než ty dvě předchozí, víc si toho budu po prvním čtení pamatovat. Emoce mnou stále cloumají, i s odstupem. Jsem sice nadšená, ale na druhou stranu i vytočená. Ale tak co, pořád tady jsou předchozí knihy, které si vždy jednou za rok pěkně chronologicky zopakuju :D.

Tak a to pro dnešek stačí :). Které cédéčko, film, kniha, seriál vás letos nejvíc dostaly?

Neonoví opičáci a soutěž k tomu

Opičáky prostě žeru, to jste se asi všimli. Když se objevilo info o nové neonové kolekci, tak jsem vyloženě nadšená nebyla, bo neonky nejsou zrovna můj šálek kávy. Ale když jsem pak viděla ty barvy! No, řeknu vám, v létě teď (já chci taky nějaký jaro, kurňa!) budu svítit na dálku. A vy taky :).


Od OPI jsem dostala možnost si vybrat laky na test a k tomu jeden do soutěže - moc děkuju. Věděla jsem, že budu chtít Down To The Coreal, který vypadal opravdu nádherně. Asi bych nepoužila žlutý Life Gave Me Lemons, ani zelený You Are So Outta Lime (já ty názvy prostě žeru), na ty už si přijdu stará a v práci bych se s nima necítila  (už tak mi dalo zabrat se vyhecnout a nosit modré, které jsem měla spíš na víkendy a dovolenou). Když jsem pak ještě uviděla růžovku Hotter Than You Pink, bylo vymalováno, naprostá nádhera! Musela jsem pak koupit i jeden kamarádce Páje, jejíž ručky jsou fotogeničtější a taky je s laky větší šikula než já, tož se tentokrát pokocháte i na swatchích.


Tahle limitka obsahuje navíc i bílý podkladový lak, který jsem vzala místo dalšího barevného, říkala jsem si, že bude lepší testnout ten, místo další barevky (ten fiaolový Push PurPull mě láká) si můžu pak koupit sama. S tímhle podklaďákem neonový odstín teprve pořádně vynikne, jak je vidět zde. Nepovedlo se to zachytit úplně jako v reálu, ale rozdíl v sytosti vidíte.


Má jednu nevýhodu, a to že neschne tak rychle, jako normální lak. Ale na druhou stranu, jak to pak krásně vypadá! Tady se to povedlo pak taky trochu zachytit. A těsně před koncem focení mi vzorník upadl a odnesl to ten zlatý :).

Coreal (nalevo od stříbrného) bez bílého podkladu, napravo je Pink
(bez podkladu) a vedle něj napravo ty samé s podkladem
Co vypadá na vzorníku krásně (v jedné vrstvě to ovšem nebylo zas až tak úchvatné), to pak vypadá v reálu opravdu skvostně. Růžový má výrazný modrý lesk, zasychá do polomatna a plně nekryje, je vhodný spíše pro kratší nehty. S podkladem je to už ale jiná. První fotka bez bílého podkladu a nadlaku, druhá bez podkladu a s lesklým nadlakem.


Tady je pak s bílým podkladem a následně v kombinaci s černým.



Coreal je na bílém podkladu, ve dvou vrstvách a zasychá do matného povrchu. Jedna z nejkrásnějších barviček, co jem kdy viděla.


Tady pak s lesklým nadlakem. Vidíte, že je třeba si dát pozor na zakrytí té bílé, schválně jsem poprosila o fotky ještě neupraveného finálního vzhledu. Jako je to naprosto nádherná barva. Růžový je hezčí matný, tady u toho korálového je to nerozhodně :).


No a ještě bílý...


A tady je pak korálový Toucan z brazilské kolekce, na který jsem si minule trochu stěžovala. Páje šel nalakovat naprosto krásně. Je hustší, kryje v jedné vrstvě, zasychá do lesklého povrchu a nadprůměrně dobře se odlakovává.


Mrkněte na ten vzorník. Schválně sem dávám i tu fotku s bleskem, kde mi přijde, že vynikla textura, barva i leskomat těch neonků tak, jak ve skutečnosti vypadají.




Na ostatní swatche můžete mrknout sem anebo tady jsou taky i se swatchovacím videem. Celkově jsem neoňáky nadšená, i když bez podkladu nejsou tak krásně výrazné, ale člověk nepotřebuje šajnovat do dálky pokaždý, že. No a s podlakem, jedna báseň! Výdrž skvělá, ale mně drží všichni opičáci, já si nemůžui pomoct. A to pod některé ani nedávám podlak či na ně nadlak, bo jsem líná. Podlak aplikuji hlavně pod ty tmavé a většinu pískáčů, nadlak jen kvůli lesku či matný kvůli efektu. A prostě mi drží minimálně čtyři dny, spíš déle. Teď mám období, kdy nepřelakovávám každé 3-4 dny, bo neni čas, takže týden klidně. Ale uznávám, na nádobí používám rukavice, ale to kvůli horké vodě :D. Kolikrát na lak třeba ještě po 3-4 dnech nanesu buď kousky zlata (ach, moje nová posedlost) nebo kousky opičáka Pink Yet Lavender (ten jsem koupila až myslím letos a naprosto jsem se do něj zamilovala). Ne, 14 dní mi nevydrží, ale týden klidně. Ale tím, jak mi rychle rostou nehty, lak stejně tak po tom týdnu sundat musím tak jako tak.


Kdo jste loni nevyužili prosincové akce s OPI, máte šanci příští týden. Od 28. do 30.5. můžete v obchodě Nail Store v Kateřinské získat OPI produkty za velkoobchodní ceny (lak 195 Kč/ks, pokud se nepletu) a k tomu koupit sady s 50% slevou. Třeba i tu novou neonovou ;). Pro věrné registrované zákazníky pak i další akce. Po všechny tři dny od 8.30 do 17 hodin. Můžete se podívat na produkty blíže, vyzkoušet je a poradí vám s výběrem. Jinak na e-shopu můžete mít 20% slevu standardně, pokud se registrujete.



 

Pěkné sadičky, co? Ty lesky na rty u toho! To se ta 50% sleva opravdu vyplatí :). Pokud po něčem toužíte a do Prahy se nedostanete, tak písněte, můžu vám něco koupit a pak poslat (což se samozřejmě vyplatí při víc jak jednom laku, kvůli poštovnému). Jinak jsem samozřejmě minule koupila něco navíc :). Matný saténový studený zlatý z jarní kolekce Gwen Stefani (viz nahoře na vzorníku, stejně jako i ty další dva) a matný saténový Miss Universe mě opravdu nenechaly chladnou. A jeden červeňáček jako bonus :).


Co se týče OPI, tak jsem zkoušela i péči na ruce. Krémy ovocné jsem si pořídila už loni a taky letos na Interbeauty a mám je moc ráda. Nádherně voní (ach ta fialka, mango a i brusinka!), rychle schnou a ruce jsou po nich jemné.


Vůně Avojuiců nejsou chemické (odzkoušeny tyhle, ale v obchodě jsem oňufávala další, měla jsem problém si vybrat jen pár kousků. Teď s těmi velkoobchodními cenami se vám vyplatí, normálně patří mezi dražší cenovou relaci.


Mimo laků jsem k recenzi dostala Avoplex Moisture. Lepší hydratační krém jsem asi ještě neměla. Potáhne vaše dlaně jakoby filmem a opravdu u něj platí, že drží celý den. Má jen jediné mínus. Pokud se namažete, nesmíte s ním jít hned do deště (otestováno :D), bo pokud namočíte hned ruce, budete je mít jakoby ulepené a ten krém budete na nich cítit, takovej divnej pocit to je. To je ten muj zvyk mazat si ruce ráno při odchodu z domova. Ale když necháte normálně zaschnout, tak pak vodu přežije a ruce po něm opravdu mám jemné, necítím potřebu krémovat a suché taky nejsou. A jako plus, přenádherně voní. Jen vám neřeknu jak, páč to teda fakt nejsem schopná specifikovat... ovocnosvěžekrémověkvětinově? Jo, tohle rozhodně není bio, ale zrovna ruce jsou oblast, kam muj novej zelenej mozek nedošáhne :D.


No a ještě pár fotek obchodu pro inspiraci a pak už soutěž :).




 

Na geláky nejsem, respektive s nimi nemám zatím žádnou zkušenost, ale taky na ně jednou dojde :).


 


 

No a o co budeme dneska hrát? O korálový neonek :). Swatche viz výše.


Tož:
1) v komentáři nechte e-mail (pokud ho nemáte viditelně na profilu)
2) napište, která z OPI kolekcí z poslední doby vás zaujala (njn, zvědavá opice :D)
3) jaký OPI neonek se vám nejvíc líbí a zda neonky (všeobecně) lakujete
4) lajknout můžete mě a OPI na FB, mě na GFC či Bloglovinu - není podmínkou

Soutěžit budeme do 30.5. do 23:59 a zasílám po ČR a na Slovensko. Tak hodně štěstí.

Komentovat můžete i mimo soutěž.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...