Good news, everyone!

Tak tenhle blog jsem původně chtěla věnovat hlavně kosmetice inspirovaná převážně Ordinary Life. Ale když jsem vymyslela název (během pár sekund :D), tak jsem si řekla, že by to mohlo být i o jiných mých závislostech :).

Největší úchyl jsem asi (aspoň donedávna, než jsem zabrousila na weby Rendy a Mii a Sephora mě začala zásobovat slevovýma akcema) na kabelky. Mám jich fakt několik desítek, jsem magor :). Ale zas přes tisícovku jsem dala snad jen za čtyři kousky :). Zbytek jsou různý tržnicovky nebo občas nějaký pěkný úlovek z výlohy. Já nemám žádný styl, prostě mě ta kabelka musí praštit do očí. No a k této mé závislosti se přidala nedávno i kosmetika. Ano, vždy jsem toho měla kvanta, ale nijak moc mě to nebavilo, jako teď :). K tomu přidáme mou první závislost na knížkách, ta se táhne z ranného dětství, kdy jedna z mých velice silných vzpomínek spočívá v obraze mě, zalezlé pod stolem (nebo šicím strojem, to už mám rozmazané) s knížkou v ruce. Pak ve škole, mi moje domácí každodenní čtení mamka pak už podepisovala automaticky, protože jsem četla až moc :D. Místo abych si venku hrála, tak jsem byla zalezlá v knížkách :D. Někdy kolem 11-12 jsem začala magořit s hudbou. To už u nás byla k dostání zahraniční hudba a pak i Eso, to tenkrát děsně letělo :). Samozřejmě jsem žrala všechny ty devadesátkový kapely, i chlapecký, ale opravdový přelom pro mě byla moje první kazeta (z Polska :D) od ABBY k vánocům (kdyby mamča věděla, co tím způsobí, tak by si to asi rozmyslela) a kazeta Music Box od Mariah Carey. Pořád hraje skvěle, na to jak musí být prodřená :D. Další mou obsesí byly filmy, už před dvacítkou. Ale poté, co jsem se odstěhovala od našich do mého prvního bytu, tak bývaly doby, kdy jsem si na už tehdy hodně archaickém počítači dokázala pustit tři filmy denně :). No a pak se hodně rychle přidaly seriály, samozřejmě hlavně americké, které jsou dnes asi mou největší závislotí a hlavně žroutem času :). Chci se tu věnovat převážně kosmetice, ale sem tam sem nahodím i něco jiného :).


Začnu jednou z mých jiných obsesí a to je Mariah Carey :). Posledního dubna jsme totiž s kamárády a jedním naprosto úžasným řidičem (řídil do Rakouska a zpět a místo koncertu se cca 4 hodiny procházel dole městečkem) vyrazili na koncert MC do Rakouska. Zakončovala lyžařskou sezónu v Ischglu, je to vždy velká událost pro tisíce lidí. Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, protože 30.4. slaví MC nejen výročí svatby (zatím se každý rok vždy oblékla do svatebního a svůj slib s Nickem obnovili), ale zároveň to měly být první narozeniny dvojčat. Ale nakonec to opravdu vypadalo opravdově :D. Dva lístky jsem získala z fanklubu, takže už šlo jen o shánění dopravy. To byl ale opravdový horor a jistotu jsme měli až dva dny předem. Ale ty nervy za to stály :). V neděli jsem šla spát až v 9 večer, i když plán byl nejpozději v 6. Jenže vyrábění těch nápisů na dvě A3 čtvrtky mi zabralo fakt dost času a pěkně mě z toho bolela ruka. Příště to bude chtít místo pastelek lihovky :D. Před třetí jsem vstala, naprosto nevyspalá, spala jsem 2 hodiny, nervozita jak v první den školy D. Sprcha mě sice trochu probrala, ale když jsem vylezla ven ve dvou svetrech (přece jen, taxi mělo hned dorazit), tak jsem myslela že padnu a děsně se těšila na počasí v Rakousku, tam mělo být 18 stupňů. Ve 4 jsem vylezla z taxíku na Staroměstké a poprvé jsem naživo viděla Jirku, který je ve skutečnosti ještě víc fajn než po netu :). No a Dawe byl taky super, dodnes to nechápu, že nás odvezl tam a zpět, díky za úžasný zážitek! Po cestě jsme nabrali Katku a vyrazili směr Plzeň. Ty dva začali poklimbávat, já byla OK, i když asi na 5 min jsem oči zavřela, ale mě v autě stejně nejde spát. Někde před hranicema jsme dali snídani v Mekáči a pak už přišlo Něměcko. Tam jsem byla tak ve svých pěti/šesti letech ještě za komoušů a ač mám velice mlhavé vzpomínky, bylo pro mě Něměcko zážitkem. I když ne tak jako Rakousko, ale o tom později :D. Samozřejmě krásná zeleň podél silnic a lepší dálnice plus ta neomezená rychlost :). V podstatě jsme jeli jen přes jedno město a to byl Mnichov. Co mě uhodilo do očí, to byl Olympijský stadión. Teda odhadla jsem to, kupodivu jsem ho nikdy neviděla na fotkách a to já na netu lezu kde se dá :). A byl to on. Docela zajímavý. Jinak nic moc, ale popravdě mě to nalákalo na výlet a ráda bych se do Německa znovu podívala. Čím víc jsme se blížili k Rakousku, tím víc různých malých (vzhledově spíš rakouských) vesniček po cestě bylo. No ale to největší překvapení pro mě byly Alpy. Když jsem je uviděla z dálky, ty první vrcholky prosvítající přes malou mlhu... Jak jsme se přibližovali, tak se ve mě začal formovat pocit naprostého ohromení s úžasnou radostí. Tohle jsem fakt nečekala. Mě, kterou fascinuje Londýn a jsem na poznávací zájezdy, aby dostala takhle příroda? No bylo to nepopsatelné. No a pak přišly tunely :D. Některé byly moc pěkné, s vnější stranou bylo vidět ven, byly tam sloupy. Když jsem viděla tu obří horu, kterou jsme měli podjet, cítila jsem se děsně maličká a pořád ještě ohromená. Cestou jsme si samozřejmě všímali všeho, hlavně já komentovala kdejakou blbinu :D. Už jsem si říkala, že musíme být v Rakousku, když jsme vjeli do Garmisch-Partenkirchenu (no v tu chvíli jsem si myslela, že leží v Rakousku, já ostuda). Ten vypadá jako rakouské mini městěčko a měli tam fakt všechno. Ale tak je to lyžařké středisko a bývají tu různé (myslím) skokanské soutěže, mj. tu byla olympiáda. No a za chvíli přišlo Rakousko a jeho zatáčkovité silničky, které mi připomněli Křivoklátsko (nebo Kokořínsko), aspoň myslím. Ale přece jen ty silnice vypadaly jinak. Kousek za Lermoosem jsem zahlídla v údolí úžasně zelenou vodu, no hustý. Cestou zpět jsme tam zastavili a udělali pár fotek, no nádhera :). Pro informaci - Fernsteinsee. Pak už to ubíhalo hodně rychle a my byli celí natěšení, ale stále se nám tomu nechtělo věřit :).

Foto by Katka Dlouhá

Nějak kolem půl jedenácté jsme dorazili do Ischglu (cestou jsme viděli několik svítivě růžových "disco" plakátů lákajících na MC :D) a po vyzvednutí lístků se vydali lanovkou nahoru. Docela jsem se bála, mě kolikrát vadí i přejít most a ještě horší pocit mám z průhlených nebo děravých schodů, ale bylo to vpoho :). Sice ta zhoupnutí vždy na těch přejezdech (asi víte co myslím) nebyla zrovna fajn, ale celkově to byl krásný pohled. Hlavně když jsme vyjeli na vrchol a najednou koukám, my budeme klesat do údolí a pak znova přes další horu. Pak zas dolů, první výstup z lanovky (pro lyžaře) a další cesta nahoru. No byla to výška (přitom asi jen 2300 m) a nádhera. Dost sněhu, ale to hlavní bylo, že před pódiem skoro nikdo nebyl! Takže naše první řada se nám asi skoro splní! Já původně chtěla, abychom vyjeli dřív a byli tam na osmou, ale to by bylo zbytečné :). Naštěstí ségry zimní bufy jsem nechala v autě a v mých hnusných (jak říká ségra) Walkmaxxech jsem to zvládla naprosto vpoho, jen asi 5 min mě trochu zábly palce. Moc tam podupávat a zahřívat se nešlo, protože tam byly malé boule a sníh sem tam namrzle klouzal. Ale po setkání se s dalšími super fanoušky z Tlamoknihy jsme si stoupli do druhé řady :). Jelikož probíhala zkouška kapely, tak to celkem ubíhalo (nakonec ale dost songů z té zkoušky nehráli, chjo). Pak už to bylo horší, ale my jsme si poradili, povídali jsme si o MC, ale většina hlášek byla tipu: "Já tomu pořád nevěřím." Do toho hráli pěkně trapnou hudbu, ale tak pořád to bylo lepší než německé vypalovačky ke konci.

MC Twitter

A pak to přišlo, MC se kolem půl druhé objevila na pódiu s prvními tóny Emotions. Zazpívala naprosto famózně všechny ty vysoké, jak říká kamarád pískací, tóny a nám se mlžily oči :). Do toho sem tam něco prohodila a my byli u vytržení :D. Pak nahodila It's Like That, u které se sice asi lyžaři nechytali, přece jen to je novější hit, ale naprosto dokonalý. Shake It Off dala s tím novým začátkem a ač nepatří mezi mé top MC songy, užila jsem si ho, i když následující Obsessed víc :). No a pak tu byl nádherný duet s Treyem I'll Be There, kde se Ti dva vždycky vyřádí a improvizují. Byl to (jako vždy) jeden z vrcholů koncertu. Ale předtím Trey zazpíval (spolu s námi) Happy Anniversary (=Birthday) a MC na pódium dotáhla i Nicka. Ten po donucení předvedl kousek songu, který zpívá dvojčatům (alias Dembabies) a MC pak zazpívala tohle. Výbuch smíchu :). Ale dodnes nemůžu přijít na to, co to je :D.

Foto by Jirka Zimovčák

Jinak MC neustále vtipkovala, měla své diva momenty, no prostě byla úžasná a překonala moje očekávání. No a pak pokračovaly úžasné hitovky jako Make It Happen (u které si vymýšlela trochu slova sem tam, Jirka tvrdí že zapomněla, já bych řekla, že to bylo schválně :D), Always Be My Baby a My All (u které se spletla a uvedla špatně album a samozřejmě z toho byla velká legrace), u které ležela na kanapi a byla tou naší divou :). Pak přišla novější Touch My Body a úžasný mix Love Hangover/Heartbreaker. No a We Belong Together, to už jsem nevydržela a rozbrečela se :). Jako bonus pro fanoušky dala Underneath The Stars, i když já jí tam pořád mávala s Love Takes Time (na té fotce kousek nahoře s tou bílou čtvrtkou a růžovým nápisem, schovaná, to jsem já :D). Třeba se někdy dočkám :). Jako závěrečnou dala Hero, opět s maličkými improvizacemi (hlavně na konci) a byl tu konec. Asi půl hodky jsme čekali, zda nepřijde dolů, na podpisy, fotky a pro dárky, ale ukázali se jen dva kapelníci, kteří nám dali info, že nové album bude spíš až koncem roku. Trochu zklamání, každý jsme měli spoustu věcí na podpis a k tomu toužili po setkání jak malí. Ale tak jindy :).

Foto by Monika Telebáková

Lanovkou jsme sjeli dolů, úplně omámení, pořád kometáře typu Stále tomu nevěřím, apod. :). Dole jsme našli Dawea, udělali pár fotek a pomalu se vydali zpět. Cestou jsme se zastavili u zeleného jezírka a místo rádia jsem zapojila svou milovanou cihličku, na které mám FM vysílač a hrála jsem si na DJe. MC jen třikrát (i když jeden song z toho byl 18ti minutový nepřekonatelný megamix pro Jirku, který ho ještě neslyšel), nechtěla jsem dráždit Dawea :). Ono nebylo čím, je skvělý, ale když jsem Jirkovi navrhla, že budeme poslouchat MC celou cestu tam, tak to komentoval, že radši nebudeme dráždit. To nám vydrželo pomalu až do Čech. Ještě v Německu jsme se stavili na benzínce občerstvit (vždy mě dostane ta čistota záchodů) a mě totálně rozesmálo na pumpách Like us on Facebook :D. Akorát jsme přejeli hranice a začalo krutě pršet a k tomu bouřka. V tu chvíli na mě vlezlo děsně spaní, ale našla jsem svůj Semtex a ten mi to pomohl zvládnout. Kdybych usnula, tak to v metru nezvládnu a ještě mě někdo okrade, to ne. A taky jsem chtěla být solidární s řidičem. Domů jsme dorazili nějak před 10, krátké rozloučení a pak metro a domů. Padla jsem a chrněla až do jedenácti.


V úterý jsem byla totálně mimo, neschopná cokoliv komentovat a už vůbec ne MC, ještě že byl svátek. Zrušila jsem ten týden obědy s kolegy, setkání s kámošema a tak, to nešlo :). Teprve teď mi přijde, že o tom teprve můžu mluvit. No, spíš psát. Ale stále mi to nedochází :). V pondělí jsem si do cihličky nahodila koncert, který už se objevil na netu a do práce přijela naprosto vysmátá a ještě než přišla kolegyně, jsem doposlouchala zbytek. S kamarádkou už plánujeme výlet do New Yorku za rok, doufáme, že MC bude mít turné na jaře nebo v létě. No a samozřejmě taky nakoupíme spoustu věcí :). Hlavně kosmetiku :D.

Tak to byla jedná z mých velkých posedlostí :). Určitě se ještě o MC někdy zmíním, u nás v ČR není moc oblíbená (ale za to může hlavně Universal, který tu nedělá žádná proma, zlatý Sony). No a taky bulvár. Co Ti o ní někdy píšou, to je děs) a tak je čas to napravit.

P.S. Já vím, anglické nadpisy jsou nešvar, ale sem tam nějaký mi odpusťte :). Většinou to bude seriálová hláška (dnešní je Futurama, to jste snad poznali :D) nebo tak a prostě mi to k tomu sedne :). Stejně tak jako moje věčné smajlíky a tři tečky za větou, další moje úchylka :).

P.P.S. Na celý koncert se můžete podívat tady (případně hledáním na Youtubu můžete nalézt lepší videa) a audio je k dispozici zde. Ani jedno není má práce, já si koncert děsně užívala a fotku s MC mám jen jednu a ne moc použitelnou. Proto jsem moc vděčná Jirkovi, Monice, Katce a Noémi za všechny ty krásné fotky a videa a skvělý zážitek :).

4 komentáře:

  1. tak tě vítám v blogosvěte "kolegyně" :) ať se ti daří a ať ti čtenáři přibývají geometrickou řadou :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc Rendy :). Mám radost, že jsi jedna z prvních :).

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...