Opravdu nemám manžela Fridu aneb Chcete mě?

Tož to jsem fakt nečekala, že si tak zavařím, když jsem si před lety nechala uznat své druhé křestní jméno. Páč se mě (nejen) chlapi, ptají, jak že se má pan manžel? Já žádnýho nemám! Je to jasný? Jak si pak má člověk najít toho chlapa, že? Nu, povím vám tedy pohádku, jak jsem vlastně ke jménu přišla.


Jako původně jsem se měla jmenovat Jarda, třetí v řadě. Hmm, to jaksi nevyšlo, i když velice často mi přijde, že mám myšlení jako chlap. Bo někdy fakt ty ženský nechápu. Taky jsem mohla být Irenka (no budiž) nebo Hedvika (tak to by před potterovskou mánií nebyl takovej problém). Nakonec se narodila Lucinka. A můžu vám říct, že jsem za to vděčná, jaké to mám geniální rodiče. Páč Lucie znamená zářící a zrovna včera jsem ještě někde viděla i radost přinášející. No, to sedí jak prdel na hrnec.


Řehnící se rarášek jsem byla snad od prvních krůčků a zklidnila jsem se až příchodem do školy, bo jsem nebyla zvyklá na jiné děti, hrála jsem si jen se ségrou a s hromadou sestřenic a bratranců, pokud mě paměť neklame. Ve školce jsem byla jen rok a to ještě ušlo, ale taky se mi tam moc nelíbilo, protože do mě cpali všemožné blivajzy (od té doby nejím snad třetinu všeho jídla) a po obědě se muselo spát. No jak mě to štvalo, páč usnout za světla jsem nedokázala. To jsem se naučila teprve před pár lety a co bych za poobědový šlofík teď dala.

Už odmala jsem měla bezva účesy nebo jsem si našla způsob, jak je schovat  :D.

Na základce jsme se v páté třídě začali učit angličtinu. A mohli jsme si udělat cedulky se jmény, jakými jsme chtěli. A mně už tehdy jasnozřivě přistálo hned v hlavě - Freddy. Prostě se mi to líbilo. No a pak nastal Štědrý večer 1992. Osudný to den. Pod stromečkem jsem našla kazetu ABBY. Z Polska, to bylo něco! Dneska si mamča určitě vyčítá, co to tehdy provedla. No, jelo to v kazeťáku od té doby snad nonstop. Nějak tou dobou, jsem se dozvěděla, že jsem pokřtěná a vlastně bych teoreticky měla nárok na jméno po kmotře. Což byla babička Bedřiška a k tomu jsem zjistila, že prababička byla Frida (Němka) a říkalo se jí snad i Fridriška. Dedukce hodná mistra - a kur*a, já jsem přece Frida, tvl! V tu ránu jsem přestala tak žřát tu blonďatou Agnethu z ABBY (bo tu mám stejně poblíž, teta je jí hodně podobná, zvlášť na starších fotkách) a ta bruneta Frida pro mě najednou byla number one. Začala jsem se podepisovat Lucifrid po vzoru Annifrid (ona se tak skutečně jmenuje, někdy se to píše i s pomlčkou), i když většinou jen pod svoje malůvky (mimo medvěda za stromem umím jen jednu takovou kytku, co jsem okoukala právě od tety Agnethy, která by z fleku mohla dělat malířku).

Ksichtit jsem se uměla už od mala.

Už nějak v té době jsem si zjišťovala, jak si nechat tu Fridu uznat... No, nijak. Bo v té době jste sice mohli mít dvě jména, ale jen povolené kombinace. A s Lucií šla jen Petra. Jenže tak se jmenuje Mejdlo, takže bych stejně měla smůlu. Ale tak zas tak mě to nedralo, když to nebylo nutné podepsat se ofiko, cpala jsem mezi křestní a příjmení ještě F s tečkou. Nikdo se ani moc neptal, což teď moc nechápu...

S Mejdlem jsme byly a jsme čísla. Pamatujete na večerníček o Človíčkovi, jak se vždy bil v prsa?

Pak přišla maturita a maturitní slohovka. Jak jsem viděla téma Ten, který stoupá ke hvězdám (nebo tak něco, to po mně nemůžete chtít, abych si to pamatovala) a jako zadání popis obdivované osoby, věděla jsem, o kom budu psát. O Její knížecí jasnosti, princezně Anni-Frid Synni Reuss, komtese von Plauen. Bo Frida se nám po rozvodu vdala za prince, víme. To jak zůstala i přes tu všechnu slávu svá a nezpychla mě fascinovalo a taky mi to vysloužilo pochvalu od ředitele gymplu, když nám gratulovali těsně po matuře a oznamovali známky (tvl za 7, WTF! Bože, ty existuješ!) a on mi řekl, že maturitní slohovky nečte, ale tu moji musel. No dmula jsem se pýchou, div jsem nepraskla.

S Mejdlem jsme byly do určitého věku super kámošky. Pak přišla doba, kdy
to bylo pomalu na krev, ale to už je pryč. I když, když se Mejdlo blbě vyspí...

Po škole jsem opět sem tam prudila na matrice, zda se jako nezměnil zákon a třeba, náhodou... Nic. Tvl, vždyť když povolili Vinnetoua nebo Pětiletku, tak co dělaj Zagorku? Ale to F jsem mezi jména už cpala skoro všude. A mail jsem si udělala Lucifrid před zavináčem. Nějakou dobu mi to vydrželo a s těma pár chlapama jsem uvažovala, jak to jako bude vypadat, když se jednou stane zázrak, já si budu moct tu Fridu tam jebnout a vdám se. Naštěstí hoši měli celkem neutráloš příjmení, tak mě to nějak zas netrápilo. To teď přemýšlím, že jestli se jednou fakt vdám, tvl, co když to bude nějakej Zpěváček nebo Ducháček, to mě trefí (sorry Davide :D). Jakýkoliv hodně česky znějící jméno s diakritikou mě zabije. To už radši potkat cizince (Luc, nemá Holanďan bráchu, mrk) nebo potkat chlapa se stejným příjmením. Šance je velká :D.

Njn, už od mala jsem jídlo hypnotizovala.

No a pak to přišlo. Přestěhovala jsem se do Prahy, nastoupila do úplně jiné pracovní sféry a pak jsem si jednou zas řekla. Nastal čas. Písla jsem maila na matriku a když přišla odpověď, málem to se mnou šlehlo. "Změnil se zákon, kdokoliv si může přidat jakékoliv druhé křestní jméno." Tvl, fakt jakékoliv? "Pokud už bylo někdy použito, tak ano". No tvl, tak Kredenc nebudu, no. Ale stejně jsem se z té židle málem sesula. Naklusala jsem na matriku, vysolila občanku a rodný list a řekla jsem, že chci zapsat druhé jméno. Pani se lehce podivila, ale ne zas tak moc, asi se s tím už u dospělých (ehmm, někdy nemám ten pocit) setkala. No, ale když jsem jí oznámila tu Fridu, čuměla na mě jako puk. Po chvíli se vzpamatovala. "A to jako existuje?" No jasně. "Ale to by muselo být v Knížce (to je taková tlustá bichle, kde je seznam všech povolených jmen - pokud tam to vaše vysněné (pro dítě, ve vašich případech) není, tak máte smůlu)." Tak jsem jí řekla, ať si ho najde (bo mi to mailem potvrdili, že tam je). "Hmm, jsou tu už čtyři (jako že v ČR v té době žily čtyři Fridy). Jako vážně? A víte, že to budete mít na doživotí, že jo. To už vymazat nepůjde." No jako kdybych potom tak netoužila, tak jsem nelezu, ne? A šup, ani ne minuta a bylo to.

Modelka jsem byla už od mala, někdy ovšem nechtěná. To mi přetrvalo pomalu až dodnes :D.

No a jak to bylo dál? Naklusala jsem s rodnym listem pro novou občanku, řidičák (ten mi je na dvě věci) a další doklady. V práci na ejčár jsem předala nový rodný list a vyděsila IT s požadavkem na novej email. No, šikovní hoši, povedlo se. Kolegové z toho boli volací zmetení. Ale po čase si zvykli a už tehdy jsem se učila rychlostorku, jak to vlastně je a bylo. Kámoši a rodina to tak nějak celkem ignorovali, jen sem tam se lehce zeptali. V té době to byla spíš zajímavost a stejně mi většina tím druhým jménem neříkala.

Velikonoce, vždy šance se vymódit. Ať už šik šátek na hlavu, módní kalhoty
či tradiční punčocháče. Btw, u nás se drží tradice velikonočního zajíčka.

To ale přišlo před čtyřmi lety s nástupem do nového džobu. Šéf mě všem představil jako Lucku Fridu (tvl s Luckou to zní hrozně :D) a kolegové se ničemu nedivili. Až nedávno mi začalo docházet proč. Ale nesmím jim křivdit, většina to pochopila správně, ona logika mailu tomu napomohla. Hodněkrát jsem musela tu storku vyprávět a hodněkrát asi ještě budu. Nejvíc se teda vždy divili klienti, jak po telefonu, tak po mailu. A většinou lichotili (ale jako nikdy mě nebalili, hadi - no když to jde po mailu těžko, že?). No, sice jsem na Fridu slyšela, ale pořád to bylo po roce trochu těžké to jméno, i když vysněné, přijmout za své. S tím už teď ale problém nemám.

Cestování a dopravní prostředky jsem měla ráda už od kočárku.

Ono taky těch jmen a nicků co se za ty roky nahromadilo. Když bych tak měla si vzpomenout: Lucie, Luci, Lucinko, Lucíku, Lucko, Lucíšku, Luciáši, Lu, Luc (to mě mate, docela nově to je a pro mě je Luc prostě Luc), Lucius, Lucy (čteno anglicky), Lucy (čteno jak vidíte), Lucišáku jsou jedny z těch normálních. Pak tu máme Lucifera (bo Lucifrid k tomu přímo evokuje; víte, že Lucifer vlastně znamená Nositel světla a je to jen padlý anděl, který Boha miloval až moc a za to byl zavržen?), z toho vzniknul Satánek (Bebe už minule přišla s verzí Satane, odstup - ale to byla náhoda) a pak přišly verze jako Lucifrid, Lucifride (to vynalezla Luc - v tu chvíli jsem si říkala: Ku*va, to neví, že se to neskloňuje?), Lucifrídku, Lucifridíku, Lucifrido, Frído (s krátkym to nikdo nečte a já ani nechci), Fridˇule, Fridulíne a já nevim co všechno. Nick jako takovej mám Sluníčko (nepochopitelně jsem ho dostala už v nácti, kdy jsem byla introvert zakomplexovanej až po uši) a Nukie (čteno ňjůkí) = menší atomovka. Páč, co vlastně Frida znamená? Sílu. Takže Lucie Frida je zářící síla čili Luscious Strengh alias Shining Nuke. No a jako jo. Ta síla. Páč co jsem si to jako před lety nechala vytetovat za znak? Sílu (ne, neni to čínská polívka). No tvl! A k tomu jsem zjistila, že je to i znak pro Poznání pravdy. A první slovo a znak reiki. No oči navrch hlavy! Takže to tak být fakt muselo. No, když jsem to takhle vysvětlila mamule, tak už to asi pochopila a neštve jí to. Ale já jsem za tu Lucii ráda, fakt že jo! Jiný jméno bych nechtěla! Až na tu chybějící Fridu ;).

Už jako prcek jsem musela tušit, že mi něco chybí. A řvala z toho, že nevím
co to je (ehmm, to plašim holuby). Jo a Mejdlo (vpravo) umí taky dělat ksichty.

Tak abych to uzavřela, tak jako teda si zapamatujte, že já fakt nemám manžela, nemám! Jasný, kurňa už? Tak kdo mě chce :)?

37 komentářů:

  1. Hele Lucifride, tak ty by ses taky rada jmenovala van Kotenova jo? Holandan ma dva brachy.Oboum je kolem sedesati sedmdesati,ale jako neberu ti to:-). Nicmene jmeno mas hezke i tak,Frida je krasna. A treba potkas nejakyho Chlapka jmenem Frid:-)


    Luc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvl, Luc, to jako bych se jmenovala Lucie Frida Frídová? No to by mě jeblo :D. Ehmm, tak bratrance? :D

      Vymazat
  2. Boží story! To louskám na mobilu ještě s jedním okem zalepeným :-))
    A u Kredence jsem se začla tlemit jak ichtyl :-)))
    A takových příběhů víc! Fajně se to čte :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :DDD tvl, ty bys to ale mela tezky, kdybys chtela uznat Bebe... bys musela bojovak jako drak... bo Bebe urcite v te jejich Knizce neni :D
      dik :))

      Vymazat
    2. Třeba někomu Bebe od Opavia chutnají natolik chutnají, že už Bebe třeba v knížce je ;-)

      Vymazat
    3. Ze bych napsala mail na matriku a zeptatala se a pripadne provokla Bebe? :D

      Vymazat
  3. Luci...super clanek a jeste lepsi historka. Tys byla tak vysmate decko....roztomile. Jsem si tak rikala, ze by fakt bylo husty kdyby sis vzala nejakeho Vomacku, Voriska apod. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj, pak to decko zmlklo na dlouho a ted jsem stejne vysmata, ne-li vice :D
      no to mi ani nemluv, mam z toho nocni mury uz ted :D

      Vymazat
    2. Tak se nevdávej a máš to :-)

      Vymazat
    3. O tom jsem už taky uvažovala :). Taky si můžu nechat svoje jméno. Nebo dát dvě, ale zas takovej sebevrah nejsem :D.

      Vymazat
  4. To je storka, takovou jen tak někdo nemá! Bájo, víc takovejch povídání :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TO teda ne :). Jsme prostě unikát :D.

      Vymazat
  5. Milá Luci (radši zůstanu u toho jednoduchého). Tak tohle byl úžasnej příběh, to ti povim, lámala jsem se snad celou dobu co jsem to četla! :-D Prostě super! Taky říkám - víc! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :DDD dekuju :) no, nejake storky zajimave v rukavu jeste asi vyhrabu :D

      Vymazat
  6. Hehe, až se šíleně zamiluješ do nějakýho Blažeje, Šoustala nebo třeba Huhňálka... to bude ai dobrý dilema :D Velmi zábavné :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No hele, me napadl treba Jebal :). No, co, vzal by si moje prijmeni, byl by rad :D.

      Vymazat
  7. To je ale pěkná pohádka. :) A fakt jsi byla hrozně roztomilé dítě.(A ne, některé děti fakt roztomilé nejsou, někdy je to spíš mračící se knedlík. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :). Já si to taky myslím :D: A co ze mě vyrostlo :D. A souhlas, ne všechny jsou takové :).

      Vymazat
  8. Zajímavý příběh :) Jako dítěti ti to hrozně slušelo :)

    OdpovědětVymazat
  9. kjůt - na tuhle storku jsem čekala :D snad se taky vdáš za nějakýho prince .)

    ale musím říct, že s tou babičkou jsem to četla třikrát a úplně to nechápu - kmotra byla babička, ta se jmenovala Bedřiška, máš jméno po kmotře (tedy po ní), ale vzala sis po prababičce?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, nebo milionáře :D. Né, stačil by normální chlap :D.

      Jo, pochopilas to dobře. Ono je to vlastně jedno a to samé jméno, jen v jiném jazyce. A tou hlavní inspirací byla Frida z ABBY. Jsem se v podstatě mohla vzít jaký jméno jsem chtěla, pokud teda už bylo použitý...

      Vymazat
  10. joaha, tak to jo, mi nejak nedoslo, ze to je stejny jmeno :)) Nemcina je pro me spanelska vesnice :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To pro me taky :). Ono se pouziva v Nemecku, v Norsku (odtud Frida z ABBY je) a celkove v tech severskych zemich. A ja na to prisla i tou kombinaci Freddy = Bedriška, tim padem rovna se Frida :).

      Vymazat
    2. Ahááááááááááááááááááááááááááááá

      Vymazat
  11. Mě se Frida libí... a ze všeho co píšeš, mi prostě přijde, že to tak mělo být :)

    OdpovědětVymazat
  12. Super:) mě to příjde moc hezké, že sis to tak vysnila a šla za tím a musím říct, že mě to i zajímalo, jak to, že máš 2 jména, já jsem taky křtěná a druhé jméno jsem nedostala, ale kdyby to bylo po kmotře tak bych byla Kristina Ludmila to se mi docela líbí:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ale dneska to není problém, si ho může taky uznat. Já ho měla jen na křtícím listě, na rodném ne, bo za komoušů to fakt nešlo.

      Vymazat
  13. Tý jóó! To je teda storka!!! Parádní čtení!!!
    A úžasné fotky, Jardo! Lucie! Frido!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díííky :). No, jsem čekala, co z Tebe vypadne. Originál jako vždy :).

      Vymazat
  14. Haha, to jsem netušila ani kousíčkem, jaký příběh se skrývá za tvým druhým jménem :)) Čekala jsem něco děsně obligátního, jakože rodiče chtěli být originální, tak ti dali tohle druhé jméno... Heh, jaký omyl! Takže doufám za tebe, že tě potká fajn chlap s fajným příjmením :) A storku závidím, nic takovýho k dobru ve společnosti nemám 8-)
    Verunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, rodiče :). Taťka se ani nikdy neptal, nevim, zda zaregistroval, že mi někdy dorazí obálka se dvěma křestními (bo k našim mi toho moc nechodí). Mamka z toho asi chvíli měla depku, ale už je OK. Néé, byli moc chytří, fakt jsem za tu Lucii moc ráda :). A děkuju, taky doufám v nějakého chlapa s hodícím se příjmením :D.
      Jóó, to by ses divila. Někdy je to sice na rozproudění konverzace dobrý, ale když ono to chce víc jak minutu a to pak někdy člověk ztratí zájem, zvlášť když se ptal jen ze zdvořilosti :D. Ale takových je naštěstí minimálně. Blbý to je, když se ptá třeba někdo na úřadě a já fakt ukrutně pospícham :). Ale je to daň za to být unikát :D.

      Vymazat
  15. Hej tak jako dobře ty!!! Jsem četla jedním dechem. Cesta byla trnitá, nicméně úspěšná a ještě jednou dobře ty!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Luci chcechtám se jako blázen a zírám, jak málo tě znám (tu kerku mi musíš ukázat, pokud ji teda nemáš někde...) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmm, vetsinou se kazdej vsimne a pta :). Toz ja pak ztracim prehled, kdo vi a kdo nevi :D.

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...