Jak jsem šla za Holanďanem do nemocnice

To, že Luc skoro nechala Holanďana umřít, asi víte. Jezdila za nim do nemocnice, co by kamenem od mého bytu dohodil. Já si asi po týdnu řikala, že je tam chudák tak sám a že bych mu něčim udělala radost. I když jsme se teda zatim nikdy neviděli. Ale já o něm vim od Luc dost z blogu, i přímo od ní. A Luc mě doma asi taky nešetří :D. Se nás s Bebe asi Holanďan bojí. Minule chytíl rýmičku, když nás Luc chtěla seznámit. Ale na jeho obranu, chlapi mají rýmu prostě fakt na umření. Jsem si ale řikala, co mu jako ale donesu. Sushi? To by napsal Luc, ta by během půl hodky přijela a sežrala mu to. Abych jí nekřivdila, já bych asi udělala to samé :D. No, ale kur*a co jako jiného? A pak mi padl zrak na jednu věc, kterou jsem chtěla původně dát do giveawaye jako bonus k něčemu. Tvl, no jasně! 

Zdroj: komik.cz a taky zivotpodlelucie.com

Tož to jsem si ráno lehce přivstala, abych vyrazila za tou Kapavkou (si přečtěte u Luc), i když mám nemocnici asi minutu pěšky. Ale těch budov tam, to se snad počítá na kilometry, boha jeho. Na vrátnici jsem se jako vytasila, že jdu za kamarádem (co, o přátelství jsem ho na Tlamoknize už požádala a po tom dárku mě snad lajkne, ne? :D). Nadiktovala jsem jméno, nahláskovala a řekla že nevim kde leží, ale že vim s čim ho přivezli. No, slečna hledala v počítači asi deset minut. Pořád se mi snažila namluvit, že ho museli převést, že tam nikdo takovej neni. No, znova jsem hláskovala jméno a opakovala, že jsem Luc denně chodí (přece by mi nekecala, ne?). Pani se ptala, kolik mu je. Holanďan nemá rodný číslo, tak že by lidi řadili podle věku? I když Holanďani nějaký identifikační číslo mají, vídám to na pasech. No... ehm... myslim... že je mu lehce přes čtyricet. Další hledání, další ptaní se, zda tu fakt leží. Jojo, přivezla ho sanitka, jeho manželka sem fakt denně chodí. No a za chvíli pani zajásala. No fakt jo, je tady. Tak občanku, prosím. Nejste rodinnej příslušník, musím si Vás zapsat, když Vám řeknu, kde leží. Popravdě, jsem ráda, že mi to vůbec řekla, bo jsem tam šla s tim, že by taky nemuseli. Ale znala jsem jméno, věk, diagnózu, takže vítězství!


No a teď to složitější, najít tu budovu. Dostala jsem plánek a myslela jsem, že to se mnou šlehne. To je na druhém konci areálu. No do pr... Kopla jsem do vrtule a dorazila tam tak za pět minut. To bych doma byla dřív. No nechtěla bych tam chodit denně teda. Samozřejmě jsem to lehce neodhadla, že dole bude nějakej vlez. No, jen něco pro zaměstnance to vypadalo. Tak jsem to zas lehce obešla a přes můstek. Za chvíli jsem se zorientovala, kde že je jako to křídlo, kde Holanďan leží. Řikala třetí patro, to vezmu výtahem. Ne, naštěstí tu nemají pátera nostera jako v nemocnici Na Marjánce. Tam chodím zásadně do třetího pěšky, bo bych do toho v životě nevlezla, tam mě nikdo nedostane. Výtah velkej, že by se tam vešly snad dvě lůžka vedle sebe. Zmáčknu tlačítko, výtah se rozjede a po asi třech vteřinách zhasne a zastaví. Ty vole! 

Zdroj: http://ocumia.tumblr.com/ Film: Die Hard

První, co mě napadlo, bylo: "Oh man, I can't fucking believe this. Another basement, another elevator. How can the same shit happen to the same guy twice?" No a jsem v prdeli. Nejdřív prvních pár sekund nevěřícnost a strach. Co budu kur*a (njn, je to článek o Holanďanovi od Luc, tak to jinak nejde :D) dělat? Přece si nebudu hrát na Smrtonosnou past a nepolezu do šachty, ne? Sice jsem to Bruce viděla dělat tak padesátkrát, ale to neznamená, že to jako umim, ne? Jsem tak potmě tápala a v hlavě se mi promítaly ty scény, jak jede na výtahu, leze těma šachtama. Hmatám po mobilu a svítím si jim a hledám tlačítko se zvonkem. Tvl, nějak ho nevidím. Tak co, přinejhoršim se to se mnou urve, do sklepa to je snad jen jedno či dvě patra. Pomačkala jsem všechna tlačítka v dosahu. A ono se to rozsvítilo a rozjelo! No takovej šutr mi spadl ze srdce, se divim, že to neslyšela i ta slečna na vrátnici. Vyjelo to do třetího, já vylezla, chytila se za srdce a řekla si, že tady už výtahem nikdy.


Čapla jsem propisku, dárek pro Holaďana a jala se mu napsat věnování. Bo jsem mu to nehodlala předat osobně :D. Holanďan prý žere komiksy, takže Donald byl správná volba :). Jsem ani moc nepřemýšlela, co tam napíšu, bo mě to hned napadlo: "Best wishes Kapavko. Když máš tak rád komiksy, tak abys ses tu nenudil. P.S. To PFko je boží. Lucifrid" Luc ho totiž vyfotila s těma kapačkama a Holanďan to chtěl poslat jako PFko. Myslim, že nakonec z toho ale sešlo :). Zazvonila jsem na zvonek, sestřička vykoukla a mávla na mě, ať jdu dál. Vybalila jsem na ní, že nesu dárek kamarádovi (ji nebudu řikat, že jsem ho nikdy neviděla, ne?) a zda by mu to předala, že se menuje van Koten. A ona mrkla na kolegyni - To je ten Holanďan na osmičce (myslim), že jo? A ona na mě, tak mu to běžte dát, je to tamhle. A já na to, že jako ne, že ho chci překvapit, zda mu to dá. Tak jako teda že jo (dneska se tomu divim, co kdybych v tý tašce měla bombu). Strčila jsem ji to a mazala pryč. Po schodech. Výtahu jsem se vyhnula obloukem.

Zdroj: http://www.studentpoint.cz

Cestou venku jsem se začala řehtat (hlavně v duchu, nemusí každý vědět, že jsem mentál) při představě, jak zmateně Holanďan asi vypadá. Hned jsem volala Bebe, co že jsem to vyvedla. Celý dopoledne jsem čekala, až se Luc vzbudí (ta se slepicema vopravdu nestává - ale to ze mě mluví čistá závist) a přečte si info od Holanďana. A Bebe se taky ptala, jestli jako už? A ono nic. Pak se objevila na Tlamoknize a já nenápadně vyzvídala. Co Holanďan, jak na tom je? A on že prý dneska jede domu. No kur*a, tak snad ho dostal. Vyzvídám dál a nic. No dopr. Ale večer mi píše sám Holanďan na Tlamoknize a děkuje mi. Česky! No ty vole! A prý má Donalda moc rád :D. No udělala jsem si snad u něj vočko a třeba se mě přestane na dálku bát a bude se chtít seznámit. Bo pro mě to bude seznámení s živoucí legendou, že. Už jsme si s Bebe dělaly z Luc prdel, že Holanďan je vlastně urban legend :D.

P.S. Kdo se mnou půjde do kina na pětku?

33 komentářů:

  1. Ha! Víš prd, kdo Ti to na tom Facebooku psal:-D.

    OdpovědětVymazat
  2. S výtahem docela sranda :D Já jsem ale vždycky chtěla dělat, to, co dělá božský Bruce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :DDD já v mladšim věku taky :D ale všechny ty teroristi, letadla, šachty, krápníky v oku, výtahy a strojní pušky... by mě z toho jeblo :D

      Vymazat
  3. Já půjdu, já půjdu, já půjdu!!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. No jasně - a klidně i několikrát :D A pak to vidím na filmový večer, kdy se mrkneme na všechny 4 díly najednou - John McClane je moje velká láska :)

      Vymazat
  4. :-D :-D :-D
    taky jsem se asi před měsícem, když se ve škole někdo zasekl ve výtahu zařekla, že budu chodit po schodech.
    když jsem to do toho 6.patra vybíhala potřetí, vzdala jsem to, ale pokaždý trnu hrůzou :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, nam zlobi v praci vytah tak jednou za mesic a obcas drhne. Tak lehce trnu taky :).

      Vymazat
  5. :D vtipná historka, o Holanďanovi jsou historky nejlepší :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To souhlasim, Holandan je vdecne tema :)

      Vymazat
  6. Haha, to musel být Holanďan pěkně překvapený:D Ale je to moc pěkný dárek, mně by to udělalo velkou radost:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, v tu chvili bych dala nevim co, za to videt ho. Ale to by zas nemelo ten efekt :).

      Vymazat
  7. Máš můj obdiv, že se ti to chtělo všechno podnikat, málem umřít ve výtahu, abys ten dárek jen poslala po sestřičce :-D. Od začátku jsem čekala, že k němu napochoduješ do pokoje (kouzlo bude to, že jste se nikdy neviděli) jako návštěva a předáš mu ten dárek osobně. Jako že jsi ta z toho blogu a od Luc :-D. A pak proberete jeho zdravotní stav apod. :-DDD. To by taky docela koukal :-).

    A jinak v tom výtahu jsi taky mohla dopadnout takhle :-))):
    http://www.youtube.com/watch?v=RQCTeuxQpUQ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od zacatku to bylo o tom, ze to poslu po ni :). To podle me byla vetsi sranda. No, nemam odvahu to video dokoukat do konce. Ja si vzdy vzpomenu na ELEVEN :D

      http://www.youtube.com/watch?v=sAz_UvnUeuU

      Vymazat
  8. Ty brďo Lucifrid, takovej hotovej horor! To mě dokázalo pěkně probrat takhle po ránu! (Taky nevstávám za úsvitu :D)Čekala jsem, že za ním nakonec naklušeš, tak snad někdy příště :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :DDD

      nene, to by ztratilo ten vtip :D

      Vymazat
  9. moje kolegyně (3) se zasekly ve výtahu asi na hodinu minulý měsíc, když jely na školení....ta jedna trpí klaustrofobií, ale nechtělo se jí do 7 patra...naštěstí to přežily ve zdraví všechny
    jinak super post, škoda, že nevíme, jak se Holanďan tvářil, dkyž to dostal - mělas dát sestřičce i foťák pro dokumentaci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Boha jeho, klaustrofobii.
      No, asi se tvaril zmatene pocitam :).

      Vymazat
  10. Třeba teď po tom komiksu, nedostane rýmičku až k Luc. zase budete mít namířeno :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedostal :D. A fakt existuje :D.

      Vymazat
    2. No, jelikoz se nefotim, tak mi to bude asi muset dosvecit bud Luc nebo Bebe :). Jako rikala jsem si, ze bych si s nim udelala fotku, ale bylo mi to blby :D.

      Vymazat
  11. Holanďan už se skutečně stává legendou. :D

    OdpovědětVymazat
  12. Ty bláho! Holanďan je pro mě něco jako Yetti - všichni o něm mluví a nikdy ho nikdo neviděl (samozřejmě vyjma Luc)!
    Ale jednou se určitě dočkáme!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja ho videla vcera, potvrzuju, ze existuje :D.

      Vymazat
  13. No teda, Luci, jak to děláš?? Jedna neškodná návštěva v nemocnici a je z toho námět na celovečerní film! :) Ale díky bohu, všecko dobře dopadlo. A když bůh dá ještě trošku, třeba se poštěstí i nám ostatním smrtelníkům a toho Holanďana taky jednou uvidíme :)
    Verunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ja mam proste stesti :DDD. Za to muze vliv Luc a Holandana, jejich karma. Jak jsem v jejich blizkosti, tak to jsou prihody jak ty jejich :D. Ba ne, nejake prihody vyhrabu i starsi :))).

      Vymazat
  14. Teda překvapuje mě, že ještě dneska v nemocnici po lidech chtějí občanku, když se jde na návštěvu, já za taťkem chodila do nemocnice přes 2 měsíce a nikdo nikdy nekontroloval jestli jsem příbuzná nebo ne. Teda ani nikdy jindy, ale možná je to v Brně jinak :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, kdyz vis, kde kdo lezi, tak asi ne. Ale ja chtela info, kde lezi urcity clovek. A oni prece nemuzou dat info jen tak nekomu. Myslim :).

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...