Jak jsem šmírovala hokejisty aneb mé hokejové šílenství

Na hokej jsem dřív nebyla, jako malá jsem ho vlastně nesnášela, páč když byl v telce hokej, nemohla jsem se dívat na pohádky. Kruci! Shodou okolností jsem se na první hokejový zápas dívala 13. února 1998, ani nevim, jak mě to napadlo. První zápas v Nagánu, Češi proti Finům. Tak mě to chytlo, mělo to spád, na rozdíl od fotbalu, který nemusím dodnes. Semifinále sledoval v pátek ráno snad celý gympl a vítězství jsem v neděli ráno obrečela. Dodnes si ten pocit naprostého štěstí dokážu vybavit. Jak tam sedim na zemi přilepená k televizi a břečim a u hymny si stoupnu a v brečení pokračuju:).


S kamarádkou, říkejme jí Hanka, jsme do hokejistů zblbly úplně. Já do Šlégra a ona do Moravce. To léto jsme se dočetly o Jágr týmu ve Slaném a rozhodly jsme se, že se na ně pojedeme podívat. Cesta vlakem byla hodně zábavná, prostě výlet puberťaček :). Vidět se dneska, tak si asi o sobě něco pomyslim nebo si jednu vlepim :D. Ve Slaném jsme trochu bloudily, ale nakonec staďák našly. Jako první jsme narazily na nějakého brankáře, Hance jsem rozuměla, že je to Řízek... No a pak se z něj vyklubal Bříza :). Na rozdíl ode mě měla v té době o hokeji přehled. Já znala akorát olympijský tým. Očumovaly jsme hokejisty a pořád couraly kolem staďáku a hledaly koho ulovit na podpis :). Nakonec jsme zahlédly Jágra! Hanka, ač je ráznější povahy, byla trochu mimo, bo ho prostě žrala. Tak jsem za Jágrem šla já o řekla nám o podpisy. No v těch nácti to byl zážitek. Nevim proč, já byla vždycky ta zakřiknutá (nevěříte, co?), ale se slavnýma lidma mi nedělalo problém mluvit nikdy. Ne že bych jich za život potkala zas tolik, že. Pamatuju, že se hrál nějaký charitativní zápas, ale my jen jak komentovaly hokejisty a drbaly děsně zmalovanou Kubelkovou (dneska bych řekla, že měla na sobě makeupovou masku :D). Nakonec nám nějak buď ujel vlak nebo blbě navazoval spoj, takže jsme dorazily domu pozdě a musela pro nás přijet mamka až kolem půlnoci do většího města a hodit Hanku do její vesnice. Nějak jsme myslim našly budku a volaly domu na pevnou. Tehdy měli mobily jen největší machři.


Ale ten pravý výlet za hokejem měl teprve přijít. Pár dnů na to jsme našly v novinách, že v Litvínově se bude konat zápas hvězd. Tak půlka olympijského týmu proti Litvínovu. Což o to, dostat se tam, to nebyl problém, ale jak zpět, to už nic nejelo :(. Nakonec jsme ukecaly mého zlatého strejdu. Vlakem jsme dojely do Litvínova, chtěly si vzít taxíka, ale jestli mě paměť neklame, někdo nám poradil, že to až tak daleko není a taxi pro nás byla drahá záležitost. Na stadiónu jsme si stouply do fronty na lístky, která se docela táhla, myslím, že jako každá jiná. Přitom jsme řešily náš plán :). A po koupi jsme pak zamířily dovnitř.


No a teď nastala chvíle Hanky, já byla posraná až za ušima. Ona vytáhla foťák a suverénně mě táhla mezi novináře ke střídačkám. Tak jsme si stouply na ten stupínek a fotily z takového obyč foťáku, mezi těma novinářema s milionem objektivů. Hanka se dala do řeči s masérem, jehož jméno si pamatuje dodnes a ten nám slíbil, že nás po zápase dostane do šatny! No sice super, ale na druhou stranu jsem se pořád děsně bála, že nás někdo vyhodí anebo rovnou na nás zavolá policajty. Hanka se hodlala vykecávat příbuzenstvím s jedním velice slavným hokejistou, bo měla stejné příjmení :D.


Po ledě lítali Jágr, Reichel, Šlégr, Svoboda a další. Zápas jedna radost, ale já pořád spíš koukala na lavičku. Po zápase přišla naše chvíle. Já pořád vyklepaná, Hanka naprosto v klidu. Masér nás vzal do šatny a překvapení byli nejen hokejisti, ale i my :D. Nejdřív fotky se Svobodou a já se pak vyfotila se Šlégrem. Tam seděl, jen tak lehce přehozený ručník... ;). Si ho musel hoch upravit (no z té fotky jsem dlouho nemohla a když jsem si ji nechala od něj tak cca před 5-7 lety od něj podepsat (to eště poslancem nebyl a hrál hokej), tak docela koukal, ale podepsal :D). Když jsme odcházely, tak na nás Reichel řval, ať jim tam necháme jako suvenýr podprsenky :). S úžasným masérem jsme se vydaly hledat Jágra. Toho jsme našly, Hanka se s ním vyfotila, zatímco Kubelková házela trochu ksichty. Při vyvolání fotek jsme zjistily, že foťáku docházely baterky, takže toho moc nevyšlo, hlavně ten Jágr s Hankou, což mě hodně dlouho štvalo a dodnes mě to mrzí. Foťák jsem od někoho půjčovala já :(. Nakonec nevyšel ani Svoboda (naganský to hrdina, kdo se pamatujete), jen ten můj Šlégr a pár fotek z ledu.


Úplně v rauši jsme se pak vydaly hledat strejdu, který mezitím dorazil. No a ten mě pěkně šokoval, bo si dal totiž pár piv a mě podal klíčky od auta. Já od autoškoly neřídila, a tak moje první opravdová jízda byla z Litvínova do Litoměřic a potmě. No potěš koště. Dodnes nechápu, že jsem to nehodila někde do škarpy. Určité úseky cesty a pocity si naprosto živě vybavuju i teď. Chudák Hanka asi trnula strachy. Asi by mi stačily obě ruce na spočítání, kolikrát jsem za život řídila. Ale za ten zážitek to stálo, moc ráda na to vzpomínám, i když hokejisti už mě dneska tak neberou. Rok po škole jsem začala jezdit do Prahy celkem často, tetě se narodila dvojčata a já tak trochu hlídala. Hlavně jsem chodila na hokej, brzo se ze mě stala Sparťanka, dokonce jsem našla v Praze pár hokejových kamarádů... Kde je jim teď asi konec. Jo a vítat hokejisty jsem taky jednou byla, myslim, že na Staromáku, ale to už se moc nepamatuju. Tehdy to byly samé statistiky, výstřižky, zápisky a kartičky. Postupně se to lehce za ty roky utlumovalo a dneska jsem dospěla do fáze, kdy mě nebralo ani to letošní mistrovství. Ale na tuhle storku teda nikdy nezapomenu :).

36 komentářů:

  1. jo, tak to máme dost podobné. taky hokej žeru narozdíl od fotbalu... ale spíš jen olympiádu a MS ;-)
    no a ta poslední fotka? jako WOW, WOOOOOOOOOOOOOOOOOOW!!! :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, v te dobe jsem po nem slintala :D. Dneska uz je to jen krasna vzpominka na dospivani :D. Ale mit takovouhle polonahou fotku s Moulou, tak to by se mi kolena rozklepala na miste :D.

      Vymazat
  2. Tak to je hotovo! :-D :-D :-D

    Já jsem začala hokejově šílet trochu dřív, taky jsem o něco starší než ty, ale vzhledem k tomu, že se moje kamarádka znala s jedním z hokejistů (rodinný známý), tak jsme zase měly doma podpisy Jágra, Langa, Svobodu + Šaška i s malůvkou, a to přímo z letadla. :-D Jooo, to byly časy. Teď jsem v podobném stádiu jakou ty, na hokej se dívám už jen, aby se neřeklo, ale ráda zavzpomínám. Patera, Procházka, Kratěna, Čechmánek a Vsetíňáci... :-)

    Jinak Guma na fotce hledí jako největší svůdník, je vidět, žes ho zaujala! :-D Tehdy bych za tvoje zážitky v kabině vraždila. :-D Vždyť to byla moje původní motivace, proč se stát novinářkou (naštěstí mě to pak přešlo) - že půjdu dělat rozhovor s fotbalisty/hokejisty a zamknu se s nima v šatně. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasim, to byly casy :). Ja pak chodila na Spartu casto a Kladenaky a Vsetinaky i jine vidala casto a s nekteryma mam fotky a podpisy dodnes schovane. Ale do pul tela teda jen s Gumou :D. Nejdriv jsem vlastne chvili fandila Vsetinu, bo tam bylo nejvic naganskych borcu. Ale pak proste Sparta. I dneska to lehce sleduju, ale tu posledni sezonu absolutne prebil blog :D.

      Vymazat
  3. souhlas hokej je lepší než fotbal :)

    OdpovědětVymazat
  4. Odpovědi
    1. Jo a to jsem jeste zapomnela napsat, ze jsem napsala pak v zari Moravcovi pres klub, aby kamosce Hance poslal podpis k narozeninam. Doslo :). Moje predpripravena ruzova obalka s ruzovym papirem :D. A kamoska pak, kdyz jsme se videly, rikala: "Hele, me ti prisel podpis v ruzovem od Dennise Hoppera, divny, co?" Tak jsem ji to musela vysvetlit :). No mela radost :).

      Vymazat
  5. Teda, parádní zážitky! :D Taky jsem hokej začala sledovat od Nagana. A taktéž už mě letošek snad vůbec nebral. Jak se kluci vystřídali, není to ono. Stejská se mi po těch starých časech, co český nároďák něco znamenal...

    Moc pěkný článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, hlavne ta atmosfera byla tehdy trochu jina. Ale zas na druhou stranu me nekdy stvalo, ze Cesi jsou Cesi, jen kdyz se nekde hraje o medaile...

      diky :)

      Vymazat
    2. Souhlasím! Taky se mi příčí to povrchní nadšení. Proto jsem šla studovat dějiny. Čech by měl bejt hrdej na to, že je Čech. A měl by se podle toho i chovat... Ale to už je jiná kapitola. To bychom se pak dostaly do politiky a to nechci. :D

      Vymazat
    3. Jezis, jenom to ne :D. Staci mi to na netu, uz jsem se (nejen kvuli tomu) prestala divat na zpravy. No, ne ze bych je nekdy nejak zvlast sledovala :D.

      Vymazat
    4. :D :D Taky jde telka mimo mě!

      Vymazat
  6. Boží historka. :D
    Já mám teda taky radši hokej, ale je fakt, že letos to byl děs a hrůza, tomu se ani nedalo fandit. :/

    OdpovědětVymazat
  7. :-D :-D :-D Haha!!! A jinak jako Jirka Šlégr byl borec! Toho sjme milovaly snad všechny!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo? Jsem si rikala, ze jsem do nej musela bejt zabouchla jen ja kdysi :D.

      Vymazat
    2. Prosím tě! Ještě bych ve sklepě vyhrabala jeho plakát :-D

      Vymazat
  8. Též žeru hokej, přestože jsem z fotbalové rodiny :-). Jednou jsem na fotbale vyslovila nahlas, že fotbalisti běhaj za míčem jak mouchy za hovnem a to mě neba. Ehm ehm....to nebyl dobrej nápad, málem jsem dostala pleskanec :-). Kromě hokeje zbožňuji MOTO GP a mužské plavání :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha, muzske plavani, to me nikdy nenapadlo :D. Tak ja kdyz uz, tak treba atletiku. Ale jinak teda moje prvni laska byla krasobrusleni. Ale co odesla stara skvadra, ktera bruslila hlavne v devadesatych letech, tak uz to neni ono.

      Vymazat
  9. Super post! Dobre som sa nasmiala;)) a tá fotka ako..tu ti može kazdý len závidieť;))
    DanyLoveLife

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :DDD

      no, mozna me vekem blizke baby :) nactilete maji jine idoly nez my kdysi :)

      Vymazat
  10. Skvelej clanek! Ten me pri pondelku uplne zvedl naladu. Taky mam hokej strasne rada, I kdyz vic nez repre prozivam prave ELH ;-).

    A jak pises o tom naganu, me jde uplne husina kdyz si na to vzpomenu! Ja byla teda v te dobe jeste decko, bylo mi nejakejch deset a segre necely ctyri, ale stejne jsme koukaly a fandily :)

    Skvely fotky a zazitky, fakt jsi to hrozne pekne sepsala! Dlouho me na blogspotu clanek tak nepobavil....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju. Ja uz nedavam ted ani tu ELH. Ale mrzi me to. Ale neni cas a kupodivu si ani nevzpomenu.

      Jo, me staci si pustit nejaky youtubaky nebo precist Zarubovu Prespiste dejiny.

      http://www.databazeknih.cz/knihy/prepiste-dejiny-7964

      Bo sice to shrnuti olympiady i hokejoveho turnaje mam na videokazete, ale video zadne :D.

      http://www.youtube.com/watch?v=zT-phaYSCa8

      Vymazat
  11. Můj brácha hraje hokej ale já ho moc nemusím.D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono jak je to v rodine nebo proste vsedni, tak uz to clovek tak neproziva :).

      Vymazat
  12. Super článek. Já hokej naprosto miluju, navštěvuju ho častěji než školu (27 zápasů za sezonu, ehm :D) a vždycky se modlim, aby někdo někde nezačal mluvit o hokeji, protože se hned přidám a jsem za naprostýho exota. :D I když chlapům to většinou imponuje, tak aspoň něco. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik :). Jo, na Spartu jsem taky chodila jednu dobu casto a jednou do konce mela permici. No, v mem okoli je hokej normal, i v praci, toz ja exot nejsem :). A jo, treba to nejakymu v budoucnu bude imponovat :D.

      Vymazat
  13. No ono to spíš vypadá, že než po hokeji si šla po hokejistech:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ale me ten hokej driv (a i dnes, mit cas) desne bavil :). No, bylo mi nact, takze hokejisti byli k tomu samozrejmy, takovej bonus :D.

      Vymazat
  14. Jj, co my se s kamarádkou najezdily za Jágr teamem...to byly časy...leckdy bych to vrátila...žhavé vzpomínky :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to bych si taky rada poslechla :D.

      Vymazat
    2. Jednou vydám knížku... :-D

      Vymazat
    3. Tak se hlásim jako čtenář :).

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...